Školní poradenské pracoviště - Metodik prevence

Mgr. Pavel Janura - prevence.nemcice@seznam.cz

Bezpečnost dětí na internetu - příručka pro rodiče

 

Únosy nebo ohrožení dětí násilníkem - prevence

(9. února 2011)

 

DÍTĚ JAKO
OBĚŤ, SVĚDEK NEBO PACHATEL TRESTNÉHO ČINU

( zpracováno podle metodických materiálů PhDr. Lenky Průšové z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně  a PhDr. Aleny Plškové z Diagnostického ústavu v Dobřichovicích )

 Mgr. Pavel JANURA, školní metodik prevence

(květen 2009)

 

1. PRÁVNÍ UKOTVENÍ PROBLEMATIKY

 

Problematika péče o dítě je součástí celé řady právních předpisů :

Úmluva o právech dítěte ( obecné principy ochrany dítěte )
Zákon o rodině ( ochrana a fungování rodiny jako systému výchovy a zdravého rozvoje dítěte )
Zákon o sociálně právní ochraně dětí  - SPOD ( procesní předpis upravující postup státních a nestátních organizací v případech dětí, jejichž rodiče se o ně nemohou nebo nechtějí starat nebo zanedbávají svoji rodičovskou zodpovědnost )
Zákon o výkonu ústavní a ochranné výchovy ( právní norma upravující výkon výchovy mimo vlastní rodinu v kolektivních zařízeních )
Zákon o soudnictví ve věcech mládeže ( právní předpis pro postup v případech, kdy se dítě dopustí společensky nepřípustného chování - např. trestného činu )

 

2. DÍTĚ JAKO OBĚŤ NEBO SVĚDEK

Jedná se zejména o problematiku zanedbávání, týrání a sexuálního zneužívání dítěte. Dále o problematiku dětí jako svědků domácího násilí, dětí dlouhodobě umisťovaných v prostředí psychiatrických léčeben, zdravotnických i azylových zařízení bez kontaktu s rodinou, dětí jako obětí systému, který má pomáhat.

Podmiňující faktory na straně dítěte :

- postižení ( mentální, fyzické, smyslové - porucha pozornosti s hyperaktivitou může vyústit v poruchu chování )
- pohlaví dítěte
- nechtěné dítě
- zvláštní vlastnosti dítěte, pro které je snadným objektem ubližování

Podmiňující faktory na straně rodiče :

- anomální vývoj osobnosti ( impulsivnost, nezdrženlivost,
agresivita…)
- nezralá osobnost
- psychické onemocnění
- fyzické postižení
- drogová nebo jiná závislost
- vliv vlastní rodiny ( tzv. transgenerační přenos )

 

Zvláštnosti rodinné či sociální situace :

- kriminální nebo jinak závadové prostředí
- stresové situace ( ztráta partnera, zaměstnání apod. )
- izolace rodiny
- nekompetentnost rodiny
- rodina s dětmi v náhradní rodinné péči
- sociální problémy
- odlišné kulturní a náboženské prostředí
- neúplná rodina

 

Vazbové chování mezi matkou a dítětem lze posoudit již v porodnici. Jedná se o reakce matky na dítě a opačně. Vazby se během života mění. Pokud se vztah obou nevytvoří nebo není dostatečně silný, dochází ke krizi u dítěte, nastupuje pocit ohrožení. Dítě vyhledává matku, ale ta jej odmítá a může mu i ubližovat. Dítě se snaží vyloudit matčinu pozitivní reakci ( vytváří se rozpor mezi přirozeným hledáním matky a strachem z ní ). Po delší neúspěšné snaze začíná dítě stav ignorovat a vytěsňuje problém tím, že se s matkou ( agresorem ) identifikuje a tím se mu uleví. Dítě neví, kdy nový útok přijde, postupně narůstá jejich počet i brutalita, roztáčí se spirála agrese. Nejvíce ohrožené jsou děti, kterým již bylo v minulosti ublíženo.

Reakce dítěte na týrání a sexuální zneužívání :

1. fáze - šok ( odezní přibližně do 48 hodin )
2. fáze - přizpůsobení se situaci, hledání smyslu toho, co se stalo a odpovědi na otázku, proč k tomu došlo ( trvá asi 4 - 6 týdnů )
3. fáze - posttraumatická reakce ( z fyzického prožitku je duševní )
4. fáze - návrat do „normálního“ života

 

Rodina je nejbezpečnější, ale zároveň  i nejnebezpečnější prostředí, ve kterém se dítě pohybuje.  Nejvíce pachatelů je přímo z rodiny ( pedofilů nebo neznámých osob je minimum ). Oběť - VICTIMA - prožívá řadu následků :

a) primární ( důsledek útoku fyzického nebo psychického )

b) sekundární ( druhotné poškození těmi, kteří mají pomáhat - např. necitlivé chování vyšetřovatelů k oběti atd. )

c) terciální ( změna osobnosti v důsledku negativní zkušenosti, neschopnost situaci zvládnout, vytváří se syndrom permanentní oběti )
Nejhorším důsledkem je pasivní přijetí útoku.

Sociální postavení oběti :

- mýtus osobní viny
- přenos traumatizujícího zážitku na další členy rodiny
- ignorování oběti
- mýtus potřeby „na všechno zapomenout“

Pachatel :

- v rodině zpravidla muž ( zneužití moci nad dítětem )
- motivace ( sexuální odlišnost, nemá jinou možnost uspokojení sexuálních potřeb, strach dítěte ho inspiruje )
- častý názor pachatele ( dítěti se to líbí )


Sociální situace v rodině :

- pachatel je dítěti blízký
- zneužívání je dlouhodobé
- mění se rodinné role ( stírání mezigeneračních rozdílů např. mezi matkou a dcerou, matka ve zneužívané dceři vidí sokyni v lásce )
- atmosféra rodiny, v níž nejsou sdělovány city
- riziko rozpadu rodiny ( dítě je obětováno pro udržení rodiny, matka poskytne pachateli ochranu, omlouvá ho, obviňuje dítě )

Syndrom opuštěného dítěte v rodině :

- opuštěnost vyvolává stres, dítě se nemůže bránit, nemá podporu, mlčí pod nátlakem rodiny ( tzv. manipulovatelná oběť )
- citová reakce ( odpor, strach, úzkost, zlost… )
- dítě začne s pachatelem spolupracovat a získá k němu silné citové pouto ( tzv. stockholmský syndrom )

Syndrom přizpůsobení :

1. fáze - utajování  ( dítě prožívá bezmoc, nerozumí situaci )

2. fáze - přizpůsobení ( uchování přijatelných pocitů - obranná strategie )

3. fáze - opožděné odhalení ( odvolávání výpovědí, menší věrohodnost, chybí důkazy, dítě obviněno ze lži )

Komplikace v socializaci oběti :

- ztráta zábran
- sexuální dysfunkce
- partnerské nebo rodičovské selhání
- pocit méněcennosti a izolace
- identifikace s agresorem
- psychické obtíže
- drogy
- delikvence

Mýty o pachateli :

- je psychicky nemocný
- pochází z nízkého sociálního prostředí
- jedná se o cizího člověka

3. DÍTĚ JAKO PACHATEL

Dítě se v průběhu života učí diferencovat žádoucí a nežádoucí chování ve vztahu k určité situaci. Jde o poznání norem a chování se podle nich. Rozumová vyspělost dítěte je určující pro úroveň tzv. AUTOREGULACE, což je odložení aktuálního uspokojení nějaké potřeby, protože si uvědomí, že je to nevhodné či přímo nežádoucí. O poruchu chování nejde v případě, kdy dítě není schopno pochopit podstatu hodnot a norem ( např. mentálně retardovaní jedinci, děti z jiného sociokulturního prostředí apod. ) Porucha se projeví neschopností navázat a udržet přijatelné sociální vztahy ( nedostatek empatie, egoismus, uspokojování výhradně svých potřeb ).
Jiné osoby pro ně nemají význam, mezilidské vztahy navazují jen účelově k aktuálnímu osobnímu prospěchu. Takové děti nezažily citový vztah, který by jim poskytl potřebnou pozitivní zkušenost a rozvinul schopnost vcítění. Za své chování necítí vinu, mají nízké sebevědomí.

Příčiny vzniku :

- genetická dispozice k disharmonickému vývoji a nestandardnímu způsobu reagování
- biologická dispozice ( narušení struktury nebo funkce CNS - porodní postižení, úraz, onemocnění mozku atd. - impulsivnost a nižší schopnost ovládat výbuchy agresivity  )
- sociální faktory ( nevhodné prostředí, týrané dítě se často stává samo agresorem )
- rodina ( nápodoba a  identifikace s rodiči, příliš velké pracovní vytížení - na výchovu dětí není čas, velké množství členů rodiny, neexistence společných zážitků)

- subkulturní prostředí ( jiné zvyklosti v rodinách imigrantů, minoritních skupin obyvatelstva, vliv náboženských sekt atd. )
- vrstevníci ( asociálně zaměřené party )

Typy poruch chování :

LHANÍ ( obranný mechanismus s cílem vyhnout se nepříjemnostem )
BÁJNÁ LHAVOST ( nejedná se o poruchu chování, dítě se snaží uspokojit svou potřebu, která nebyla naplněna - např. hovoří o  dárcích, které ve skutečnosti nikdy nedostalo, výletech na místa, kde nikdy nebylo, sourozencích, které nemá  atd. )
ZÁŠKOLÁCTVÍ (  tendence před něčím nebo někým utíkat, jedná se o obranné jednání ve snaze uniknout z prostředí, které dítě ohrožuje, kde se nedokáže adaptovat )
ÚTĚKY :
a) reaktivní, impulzivní ( zkratkovitá reakce na nezvládnutou situaci, únik před trestem )
b) chronické  ( opakované, plánované, připravené - plynoucí z dlouhodobých problémů, dítě se nechce vrátit )
TOULÁNÍ ( dlouhodobé opuštění domova navazující na útěky, nedostatečná citová vazba k lidem z nefunkční rodiny, váže na sebe
potenciální kriminalitu v souvislosti s nutností  zajistit si prostředky na živobytí. )
KRÁDEŽE :
a) impulzivní ( neplánované a  příležitostné - zejména u malých dětí )
b) plánované ( předem promyšlené se vyskytují u starších dětí -nejčastěji po 12. roce věku, čím dříve se objeví, tím horší je prognóza dalšího vývoje - zvláště, pokud se tak děje v partě )
Velmi důležitým faktorem je cíl krádeže :
- dítě krade pro sebe ( má hlad, nezná jiný způsob získání něčeho, po čem touží, citově strádá )
- dítě krade pro druhé ( chce být akceptováno partou, demonstruje své schopnosti )
- dítě je ke krádeži nuceno ( šikana, norma v určité sociální skupině obyvatel )
AGRESIVITA ( porucha chování, kterým je omezeno právo ostatních, nepřiměřený způsob uspokojení vlastních potřeb na úkor druhého )

Zvláštnosti trestné činnosti páchané dětmi :

- trestná činnost je obvykle páchána skupinově a s nízkou úrovní organizace
- chování mladistvých delikventů se vyznačuje neúměrnou brutalitou
( např. vykradený byt ještě zdevastují )
- nedostatek fyzické síly je nahrazován neúměrnými prostředky k překonání překážky a dosažení cíle
- kriminální delikty jsou často páchány pod vlivem alkoholu nebo drog
- při recidivě pachatelé volí stejný způsob provedení a svou činnost často opakují
- o připravované akci obvykle informují své vrstevníky a kamarády
- předmětem zájmu nemusí být nejcennější věci, ale takové, které v té chvíli potřebují
- rozhodování je spíše emotivní než rozumové
- alibi si zajišťují u ostatních členů party
- často improvizují, vliv akčních filmů

 

Prevence sociálně patologických jevů mezi mládeží  :

1.) negativní vliv rodiny ( demoralizující rodinné prostředí, nesprávné výchovné metody, vliv rozvodů, protispolečenské zaměření )

2.) nedostatečné a nesprávné působení mikroprostředí  ( ve školní výchově, ve výchově na pracovišti, anonymita velkých sídlišť a měst)

3.) problém volného času ( vytváření závadových skupin, alkoholová a nealkoholová toxikomanie, sexuální nevázanost, nezaměstnanost )

4.) neúčinná opatření státu  ( nízká úroveň právního vědomí, obtížná vymahatelnost práva, nedostatek finančních prostředků na řešení problémů, malá účinnost nápravných opatření, politizace a bagatelizace problémů atd. )

LINKA BEZPEČÍ
bezplatná z pevné linky i mobilu - anonymní, funguje nonstop:  116 111 
E-mail: pomoc@linkabezpeci.cz (odpovídáme do 3 pracovních dnů)
http://chat.linkabezpeci.cz
Provoz: Po+Út+Čt+So: 15,00 - 17,00 a 19,00 – 21,00 hod.

INTERNET HELPLINE
poradna pro bezpečný internet (pomoc dětským obětem internetové kriminality)
Bezplatný telefon: 800 155 555     Provoz: NONSTOP
Web: http://www.internethelpline.cz

LINKA VZKAZ DOMŮ
pro děti a mládež na útěku či vyhozené z domu
Bezplatný telefon: 800 111 113 (dostupný z pevné sítě)
Mobil: 724 727 777 (běžné tarify operátorů)
Provoz: Po - Ne: 8,00 - 22,00 hod.

PORADNA WEBU MINIMALIZACE ŠIKANY
www.minimalizacesikany.cz

INTERNET PORADNA
www.internetporadna.cz

Kontaktní centrum, které přijímá hlášení týkající se nezákonného a nevhodného obsahu internetu
www.Horka-linka.cz

Poradna E-Bezpeci - poradenská linka zaměřená na prevenci rizikového chování na Internetu
www.napisnam.cz

DĚTSKÉ KRIZOVÉ CENTRUM - funguje nonstop : 241 484 149      problem@ditekrize.cz

RŮŽOVÁ LINKA PRO DĚTI - 272 736 263       ruzovalinka@centrum.cz

KRIZOVÁ LINKA K ŠIKANĚ - denně od 8 do 18 h       
pevná linka : 286 881 059      mobil : 774 089 181

PED. PSYCHOLOG. PORADNA Prostějov    582 345 139                       
ppp-prostejov@volny.cz

POLICIE NĚMČICE n. H.      582 386 530          POLICIE ČR  158

www.anabell.cz komplexní služby v oblasti poruch příjmu potravy

KYBERŠIKANA
ANEB NEBEZPEČÍ ZNEUŽITÍ  ICT TECHOLOGIÍ PŘI  VIRTUÁLNÍ KOMUNIKACI

Mgr. Pavel JANURA, školní metodik prevence
ZŠ Němčice nad Hanou - duben 2010

( Zpracováno s využitím materiálů výzkumného týmu projektu E - bezpečí a Centra prevence rizikové virtuální komunikace 2009 )

 

MOTTO : „ I v bezpečí svého pokoje může být dítě ve velkém nebezpečí…“

     Informační společnost, do které jsme v třetím tisíciletí  naplno vstoupili, přináší rozvoj technologií, které - ostatně jako tomu bylo v lidské historii vždy - znamenají kromě nezpochybnitelného pokroku, také rizika a ohrožení. Pro děti je práce s internetem a mobilními technologiemi zcela přirozenou součástí jejich každodenního života, zatímco řada rodičů často ovládá pouze základní práci s PC a mobilem. To je i jeden z důvodů, proč si možná ani neuvědomují, jaké nebezpečí číhá na jejich děti, které jsou hodné, nezlobí a celé dny si hrají na počítači v „bezpečí“ svého pokoje.


Výzkumný tým projektu E - bezpečí  ve spolupráci s Centrem prevence rizikové virtuální komunikace realizoval v roce 2009  šetření zaměřené na výskyt nebezpečných jevů spojených s využíváním informačních a komunikačních technologií ( ICT )
- zejména prostřednictvím mobilních telefonů a internetu. Do výzkumného šetření, které se zaměřilo na různé formy kyberšikany,  se zapojilo téměř 2 000 respondentů z celé České republiky. A to nejen žáků a studentů, ale i dospělých uživatelů.


Závěry bohužel potvrdily to, co dlouhodobě naznačují také výsledky zahraničních výzkumů prováděných např. v USA, Velké Británii a dalších zemích - téměř polovina českých dětí je vystavena některé z forem kyberšikany ( 46,8 % ). V rámci výzkumu byly sledovány její nejčastější projevy, mezi které patří např. nadávání, urážení nebo ponižování realizované pomocí SMS zpráv, e-mailů a v chatu spolu s publikováním zesměšňujících fotografií, audio nebo audiovizuálních nahrávek ( 15,8 % ),), dále např. napadení elektronického účtu ( 13,5 % ) nebo výhrůžky a zastrašování ( 8,9 % ).

 

KYBERŠIKANA

     Jedná se o šikanování jiné osoby ( např. ubližování, obtěžování, ohrožování, zastrašování, vydírání a další projevy ) prostřednictvím internetu, mobilních telefonů a dalších prostředků patřících do okruhu informačních a komunikačních technologií ( ICT ).

Nejčastější  projevy kyberšikany :

1. Zasílání urážlivých, zastrašujících, zesměšňujících nebo jinak ztrapňujících zpráv či pomluv.
2. Pořizování zvukových záznamů, videí nebo fotografií, jejich upravování a následné zveřejňování s cílem poškodit zachycenou osobu.
3. Vytváření internetových stránek, které urážejí, pomlouvají nebo ponižují konkrétní osobu.
4. Manipulace s cizím účtem a jeho zneužití.
5. Vydírání prostřednictvím internetu nebo mobilního telefonu.
6. Obtěžování a pronásledování voláním, psaním zpráv nebo prozváněním.

Formy kyberšikany :

- Kybergrooming  označuje jednání osoby, která se snaží zmanipulovat vyhlédnutou oběť a donutit ji ( nejčastěji pomocí chatu, SMS zpráv, ICQ nebo Skypu ) k osobní schůzce. Výsledkem může být sexuální zneužití oběti, fyzické mučení nebo dokonce její  usmrcení. Probíhá ve 4 fázích :
1. Vzbuzení důvěry a snaha izolovat oběť od okolí.
2. Podplácení dárky či službami, za něž se snaží získat materiály vhodné k pozdějšímu vydírání oběti.
3. Vyvolání citové závislosti na útočníkovi.
4. Osobní setkání.

- Kyberstalking  je zneužívání internetu, mobilních telefonů či jiných informačních a komunikačních technologií ke stalkingu, což je opakované stupňované obtěžování, které může mít různou formu a intenzitu:
1. Opakované a dlouhodobé pokusy kontaktovat oběť ( prozvánění, telefonáty, e-maily, SMS zprávy ).
2. Demonstrace moci a síly ( vyhrožování ).
3. Ničení majetku oběti ( zasílání počítačových virů, poškození auta atd. ).
4. Poškozování dobré pověsti oběti ( šíření pomluv a nepravdivých informací ).

- Pharming označuje manipulativní postupy, které mají přimět uživatele, aby útočníkovi sdělil své osobní údaje.

- Phishing označuje manipulativní postupy, které prostřednictvím zfalšovaných e-mailů či www stránek přimějí majitele bankovního účtu vyzradit své přístupové údaje k účtu.

- Sexting  je elektronické rozesílání textových zpráv, fotografií či videa se sexuálním obsahem.

Specifika kyberšikany :

     Kyberšikana a tradiční šikana mají  jednu společnou vlastnost. Jejich cílem je někomu ublížit nebo opakovaně ubližovat - ať fyzicky nebo psychicky. Kyberšikana v mnoha případech dokonce začíná jako klasická šikana, někdy se jejich projevy vzájemně prolínají. Moderní technologie nám umožňují pohybovat se ve virtuálním světě, který se v mnoha směrech liší od toho reálného. Ve virtuálním prostředí mohou být lidé anonymní a libovolně měnit svou identitu. Komunikují, aniž by byli zatíženi společenskými rolemi ( starší - mladší, nadřízený - podřízený, rodič - dítě apod. ). Nejsou  omezeni svými  fyzickými nedostatky ani psychickými bloky při jednání s jinými osobami. Dokážou komunikovat na značné vzdálenosti  s velkým množstvím lidí a pokud s někým v kontaktu být nechtějí, mohou komunikaci snadno ukončit.

1. ANONYMITA: Agresoři často vystupují pod přezdívkou
( nickem ), používají pro oběť neznámou e-mailovou adresu nebo telefonní číslo atd. Pro útočníka není problém vytvářet stále nové identity, takže oběť má jen malou šanci zjistit, kdo útočí. Pocit nepolapitelnosti posiluje u agresora odvahu zkoušet drsnější metody a zvyšovat jejich intenzitu.

2. PROFIL ÚTOČNÍKA A OBĚTI : Ve virtuálním světě nezáleží na věku, pohlaví, síle ani postavení v sociální skupině a ve
společnosti. Původcem kyberšikany tak může být - na rozdíl od tradiční šikany - každý, kdo má potřebné znalosti ICT technologií,
tedy i fyzicky slabý jedinec. Pachatelé kyberšikany jsou často i aktéry tradičního šikanování a nezřídka se stává, že jedinec může být ve virtuálním světě nejen agresorem, ale zároveň i obětí. Výzkumy prokázaly, že větší sklony k tomu stát se obětí mají děti, které jsou na internetu závislé. Ve skutečném světě nemají příliš mnoho kamarádů, a proto navazují kontakty zejména ve světě virtuálním.

3. MÍSTO A ČAS ÚTOKŮ : Zatímco u tradiční šikany lze poměrně úspěšně odhadnout, kdy a kde k ní asi dojde ( např. o přestávkách ve škole ), s kyberšikanou se můžeme setkat  kdykoliv a kdekoliv. Obětí útoku se může stát každý, kdo má zapnutý mobilní telefon nebo je připojen k internetu. Agresor si nás tak může najít i ve zdánlivém bezpečí domova a třeba o půlnoci.

4. VIRTUÁLNÍ SVĚT : Útočníci mohou udávat jiný věk, jiné pohlaví, povolání, bydliště a záměrně tak manipulovat s těmi, se kterými komunikují. Ve virtuálním světě se někteří lidé a zejména děti chovají méně opatrně než v reálném ( jsou odvážnější, probírají citlivá témata, komunikují bez zábran, sdělují soukromé a někdy až intimní údaje o sobě ). Občas zkoušejí i to, co by si v reálném světě třeba vůbec netroufli - útočit na jiné osoby, nadávat jim a vyhrožovat,
protože tuší, že šance na jejich prozrazení nebo dokonce potrestání je velmi malá. Navíc se značně deformuje představa o tom, jak komunikace mezi lidmi skutečně funguje. Ve virtuálním světě je velmi snadné se s někým seznámit, komunikovat s ním tak dlouho, jak chci a o čem chci. A v případě problémů komunikaci jednoduše

ukončit. V reálném životě to tak nefunguje, vše je otázkou kompromisů. Proto se jedinec, který se svými zkreslenými představami o normální mezilidské komunikaci neuspěje, často zklamaně vrací do svého virtuálního světa, kde to funguje tak snadno.

5. PUBLIKUM : Prostředky kyberšikany se dají velmi snadno rozesílat dál, takže oběť může mít velmi brzy početné publikum, které se baví na její účet. Agresor nemusí útočit opakovaně. Stačí citlivou
zprávu nebo nahrávku umístit na internet a o jejich šíření se už postarají jiní. Tím se dopad na oběť ještě zesiluje.

6. ROZPOZNÁNÍ KYBERŠIKANY  : Je mimořádně obtížné. Jedná se totiž většinou o psychické týrání, které ( třeba na rozdíl od modřin nebo poničených věcí ) není na první pohled vidět. Téměř polovina českých dětí na vlastní kůži zažila kyberšikanu. Myslíte si, že vaše dítě tyto problémy nikdy nemělo? Opak může být pravdou.  Děti se s těmito problémy rodičům příliš nesvěřují. Přestože se dokonce staly obětí i několika útoků, při řešení těchto problémů jen málo spoléhají na pomoc rodičů a o situaci, do jaké se dostaly, je neinformují. Rodičům by se se svými problémy svěřila necelá 1/4 dotazovaných dětí ( 22,9 % ).

7. POČET OBĚTÍ :  Proč je počet obětí tak vysoký? Souvisí s poměrně velkým množstvím útočníků. Skoro každé třetí dítě připustilo, že si kyberšikanu vyzkoušelo ( 27,8 % ). Nejčastěji šlo o útok na cizí elektronický účet, urážlivé projevy realizované pomocí SMS, e-mailu, v chatu nebo v diskuzi. A  2,3 % dětí dokonce přiznalo aktivní zapojení  do kyberšikany učitele provedené formou jeho provokování  a následného natočení vyhrocené situace. Jednalo se především o chlapce, kteří  tvořili 2/3 útočníků. Proč je mezi dětmi tolik obětí kyberšikany? A mohou se děti samy takovým útokům
vyhnout ? Pokud budou seznámeny s riziky virtuální komunikace, budou mít mnohem větší šanci vyvarovat se případných chyb a zbytečně riskantního chování. Mezi takové můžeme jednoznačně zařadit např. sdělování osobních údajů. Ani v tomto směru nejsou
výsledky výzkumu příliš potěšující. Naznačují, že velké množství dětí nemá představu o citlivé povaze osobních údajů ani o možnostech

jejich zneužití. 2/3 dotazovaných dětí ( 67,5 % ) jsou ochotny sdílet své osobní údaje s lidmi, které znají pouze z virtuální komunikace realizované na internetu. Výzkum ukázal, že ochota dětí sdílet osobní údaje je závislá na různých faktorech jakými jsou např. délka trvání vzájemné komunikace nebo výše nabízeného úplatku.

8. RIZIKOVÉ ÚDAJE :
- Především je to skupina údajů, na základě kterých lze oběť vysledovat v reálném životě. Dítě pak může být vystaveno např.
obtěžování, zneužívání, vydírání apod. Do této oblasti můžeme zařadit adresu bydliště ( sděluje 23,5 % dětí ) nebo adresu školy ( 56,9 % ).
- Další skupinou jsou osobní údaje, které vytvoří mezi dítětem a útočníkem komunikační kanál. Ten může následně sloužit jako nástroj pro kyberšikanu, vydírání a různé druhy manipulace. Konkrétně se jedná například o telefonní číslo ( sděluje 50,5 % dětí  ),
e-mailovou adresu ( 67,5 % ), kontaktní údaje na ICQ nebo Skypu
( 66,6 % ).
-  Poslední sledovanou skupinou byly osobní údaje, které útočníkovi umožňují přístup k cizímu účtu. Na tyto údaje jsou děti - ve srovnání s předešlými údaji - mnohem opatrnější a příliš často je neuvádějí – např. heslo k e-mailovému účtu sděluje 16,4 % a PIN kód kreditní karty 13,2 % dětí.

9. FOTOGRAFIE A VIDEOZÁZNAMY : Další problematickou skutečností, která nahrává šíření kyberšikany, je zveřejňování osobních fotografií nebo videozáznamů na internetu nebo jejich rozesílání pomocí mobilního telefonu. V rámci výzkumného šetření bylo sledováno rozesílání především sexuálně laděných fotografií, které poměrně často slouží jako nástroj pro vydírání, sexuální obtěžování atd. Svou obnaženou fotografii již zveřejnilo 10,1 % dotazovaných dětí, což je o polovinu méně ve
srovnání s odesíláním sexuálně laděných zpráv – ty odeslalo 22,7 % dětí. Většina dětí však toto chování považuje za rizikové – v případě zpráv to uvedlo 68,4 % dětí a u fotografií 73,3 % dětí. Přesto je ale patrné, že 1/3 dětí se tomuto vysoce rizikovému chování, označovanému termínem sexting nebo sextování, nebrání.


10. INTERNETOVÉ PORTÁLY : Děti si také často neuvědomují, že své osobní údaje mohou sdílet, i když je někomu přímo nesdělují. Značné množství z nich si totiž zakládá své osobní účty na internetových portálech, kde jsou pak jejich osobní údaje včetně fotografií dostupné komukoliv ( např. na portálu Facebook,
Lidé.cz atd. ). S obrovským boomem, který v současné době zažívají sociální sítě, se tento problém ještě znásobil. Jak jsou na tom tedy děti se znalostí sociálních sítí? 99,5 % dětí zná alespoň jednu sociální síť. Mezi nejčastěji uváděnými se objevily portály YouTube ( 20,6 % ),
Facebook ( 19,2 % ) a Hry.cz ( 15,3 % ). 89,3 % dětí má na některé ze sociálních sítí také svůj účet ( 17,6 % na stránce YouTube, 15,2 % na Facebook ).

11. SOCIÁLNÍ SÍTĚ : Označují se tak  internetové projekty, které jsou zaměřeny na sdílení informací o jednotlivých uživatelích
( včetně fotografií a dalších osobních údajů ), prezentaci těchto uživatelů pomocí propracovaných profilů, umožňují také navazovat sociální vztahy s okolními uživateli ( pomocí řady zajímavých nástrojů, diskusních skupin, online her, komunikačních fór a chatu ), jsou prostorem pro interaktivní zábavu, zkrátka a dobře sociální sítě jsou virtuální reprezentací lidské společnosti. Sociální sítě umožňují realizovat řadu zajímavých činností, lze je využít k zábavě i vzdělávání. Veškeré služby spojené s vytvářením virtuální společnosti jsou samozřejmě zdarma, zpoplatněny jsou pouze komerční marketingové produkty, zejména různé druhy reklamy. Mezi nejznámější a v České republice také nejvyužívanější sociální sítě patří zcela jistě Facebook. Ten je dostupný a aktivně využívaný dětmi a dospělými. Se sociálními sítěmi a jejich fungováním je však spojena řada problémů.

- Sociální sítě slouží jako úložiště osobních údajů. Tyto lze poměrně snadno získat a následovně zneužít například v rámci nebezpečných komunikačních technik. Řada uživatelů sociálních sítí zveřejňuje své fotografie se zachyceným obličejem. Fotografie tváře je jedním z nejsnadněji zneužitelných osobních údajů, protože umožňuje jednoznačnou identifikaci oběti. Časté jsou případy, kdy kyberútočník získá fotografii nezletilé oběti, kterou pak následně vydírá tím, že jí vyhrožuje zveřejněním fotografie s ponižujícím nebo urážlivým  

doprovodem ( např. toto je zloděj, gay, prostitutka atd. ). Smutná statistika vypovídá, že 98 % dětských uživatelů internetu v ČR sděluje lidem známým z internetu své osobní údaje.

 - Uživatelé sociálních sítí se chovají v kyberprostoru jinak než v běžném životě. V rámci virtuálních prostředí totiž uživatelé ( na rozdíl od reálného světa ) komunikují bez rozdílu věku a pohlaví, může snadno docházet ke komunikaci dětí s dospělými, mizí vymezené společenské role, dochází ke snadnému překonání různých komunikačních bariér.

- Sociální sítě jsou prostorem pro existenci sociálně-patologických jevů. Díky neexistujícímu systému ověřování pravdivosti osobních údajů uživatelů může docházet například k situacím, kdy uživatel - manipulátor předstírá jiný věk a vzhled a využije důvěřivosti uživatelů, kteří pak svolí k osobní schůzce. Ta může skončit tragicky. Díky zveřejněným fotografiím a základním osobním údajům se uživatelé sociálních sítí zdají být věrohodnější, opak je však často pravdou. Výzkumy dokazují, že 42,5 % dětí je ochotno jít na osobní schůzku s člověkem, kterého znají jen z internetu.  

- Sociální sítě mohou také sloužit jako nástroje pomsty. Pro agresory je snadné vytvořit útočné diskusní skupiny zaměřené na konkrétní osobu či falešný profil oběti s urážlivým obsahem, časté je také zneužití fotografie uživatele pro fotomontáž a následné šíření tohoto obsahu ostatním uživatelům. Ačkoli jsou sociální sítě opatřeny "záchrannými tlačítky" pro nahlášení závadného obsahu či jednání, ke kyberšikaně uživatelů dochází a docházet pravděpodobně bude i nadále.

- Sociální sítě jsou zcela jistě zajímavými produkty, které mají velký vliv na populaci. Dalo by se říci, že  jsou návykové a řada uživatelů je chce pravidelně navštěvovat a plnit nejrůznějšími informacemi. Umožňují udržovat dávno ztracené sociální vazby a vytvářet vztahy nové ( naopak od běžného života, kde je člověk limitován časem a prostorem ).  Jednoduše řečeno - čím více času trávíme na Facebooku, tím méně času trávíme přímou komunikací s lidmi.

 

Na závěr je třeba říci, že by bylo dobré skutečně si rozmyslet, jakým způsobem budeme své vztahy budovat. Mladí lidé jsou dnes zvyklí navazovat vztahy ve virtuálních prostředích
( sociálních sítích ), aniž by se s virtuálními kamarády či partnery osobně setkali. V lidském životě je však nutná přímá a
bezprostřední sociální interakce - ať již v rámci rodiny, školy nebo zaměstnání. Nezbývá nám než doufat, že budoucnost nebude pouze o virtuálních vztazích.

 

Důležitá telefonní čísla a www stránky :

Linka Bezpečí Online ( Internet Helpline ) - bezplatná a anonymní, funguje 24 hodin denně 7 dní v týdnu  :
telefon : 116 111 
www.internethelpline.cz
pomoc@linkabezpeci.cz
xchat.centrum.cz/lb/

Krizová linka k šikaně - pro učitele, žáky i jejich rodiče - funguje denně od 8 do 18 hodin :
telefon : 286 881 059
mobil : 774 089 181

 

www.saferinternet.cz

www.e-bezpeci.cz

www.horkalinka.cz

 

 

MINIMÁLNÍ

PREVENTIVNÍ

PROGRAM

pro školní rok 2017 - 2018

školní metodik prevence: Mgr. Pavel Janura

realizátor: ZŠ Němčice nad Hanou, Tyršova 360

garant: ředitelství ZŠ

LOGO