Školní řád 2016/2017

Vnitřní řád školní družiny

Výroční zpráva 2015/2016

Výroční zpráva 2014/2015

Výroční zpráva 2013/2014

Výroční zpráva 2012/2013

Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání

 

 

 

 

                                                                                                                  Mgr. Hana Matušková, ředitelka školy

                                                                  

První zpráva o němčické škole je doložena z roku l774. Dobové dokumenty o ní hovoří těmito slovy: "Byla to malounká, došky pošitá přízemní chaloupka." Měla jednu učírnu a navštěvovalo ji asi 15 až 20 žáků. Jejich počet postupně narůstal, a proto ji bylo třeba v roce 1827 rozšířit na dvojtřídní. Ale ani tato změna neřešila sílící potřebu po zcela nové budově. Proto v roce 1831 nechal kníže Metternich na svůj náklad vystavět novou školu - na místě dnešní restaurace Zátiší. Vyučování bylo polodenní až do roku 1850. Pak se teprve začalo vyučovat celodenně. Zájem dětí o práci byl rozvíjen ve školním sadu. V roce 1864 byla založena školní knihovna. Přispívala významnou měrou ke zdokonalení čtenářských dovedností dětí, neboť přístup ke knihám byl v té době velmi omezen.

Aby byly události němčické školy zachovány pro příští generace, rozhodl se nadučitel Jan Sedláček v roce 1876 psát školní kroniku. Z ní se dovídáme, že v roce 1886 byla škola rozšířena na trojtřídní a v průměru ji navštěvovalo asi 200 dětí.

Pro další rozvoj školství v obci měl mimořádný význam rok 1895, kdy bylo rozhodnuto o stavbě nové školy - v této budově se nyní nachází ZUŠ a DDM Orion. 20. května 1896 byl položen základní kámen za účasti nejvýznamnějších představitelů obce a 4. září 1897 začalo pravidelné vyučování. Počet žáků narůstal, v roce 1908 již přesáhl 300 Vlivem nově založeného cukrovaru. A s jeho vznikem vzrostl i počet nově přistěhovaných rodin s dětmi.

Na jaře roku 1924 se začíná znovu diskutovat o možnosti zřídit v Němčicích obvodovou školu měšťanskou. 13.dubna se sešli obecní zastupitelé se zástupci okolních obcí a navrhovali buď provedení nadstavby zdejší obecní školy nebo přístavby na vedlejším pozemku. Nakonec však rozhodli vystavět zcela novou školu na cestě vedoucí k nádraží.

Jakmile se však vypracoval projekt nové budovy měšťanské školy s plánovanou investicí o celkovém nákladu přes 2 miliony korun, postupně všechny obce odřekly finanční pomoc, většinou se zdůvodněním, že pro domácí obecní dluhy se zatím vzdávají finanční účasti na stavbě. Přes tato rozhodnutí starosta Němčic František Vrána dokázal přesvědčit členy obecního zastupitelstva, že výstavbu a údržbu nové školní budovy bude provádět obec sama. Ze 24 členů obecního zastupitelstva hlasovalo 20 pro výstavbu školy a jen 2 členové byli proti.

K tomuto rozhodnutí napsal kronikář školy: „Budiž věčná chvála všem tehdejším 20 představitelům obce Němčice nad Hanou, v čele se starostou Františkem Vránou z č. 33, že se nového těžkého finančního břemene nezalekli a stavbu měšťanské školy pro budoucí pokolení uskutečnili.“

Hodnotíme-li dnes toto rozhodnutí, byl to finanční úkol nemalý, když si uvědomíme, že obec Němčice nad Hanou byla nucena k realizaci stavby a počátečnímu vybavení školy zapůjčit si především u místních peněžních ústavů částku 2 miliony korun se splatností do roku 1940.

Splácení dluhu s ročními splátkami 125 000 Kč a placení úroků z této půjčky bylo obecnímu zastupitelstvu umožněno jen proto, že do obecní pokladny přispíval také podle svých příjmů tehdy dobře prosperující místní cukrovar.

25. srpna 1924 telegrafoval člen zemské školní rady Maxmilián Pilát starostovi Němčic p. Vránovi: " Presidium zemské školní rady čj. 45 234 povoluje v obci Němčicích na Hané dnem 1. září 1924 otevříti první třídu obvodové smíšené občanské školy. Druhá a třetí otevře se vždy postupně příštím školním rokem."

Měšťanská škola byla sice zřízena, ale vyučovat se začalo ve školním roce 1924/25 ještě v budově obecné školy. Zapsáno bylo celkem 115 dětí.

14. září 1924 bylo zahájeno jednání o přípravných pracích pro stavbu nové budovy. Na zasedání školní rady byl přizván němčický rodák ing. Alois Beneš z Kojetína, který byl pověřen zpracováním předběžných plánů. Po jejich kladném přijetí požádala školní rada o vypracování definitivního plánu a rozpočtového nákladu na novou školní budovu. 18. ledna 1925 byly hotovy. Navrhovaly 10 tříd, ředitelnu, kreslírnu, tělocvičnu, 2 pracovny, 6 kabinetů, 2 útulny pro přespolní žáky a jednu školní kuchyni. Do konkurzu, který byl vyhlášen, došlo celkem 7 nabídek na školní budovu a 10 na její vybavení a řemeslnické práce. Stavba byla 31. ledna 1925 zadána ing. Benešovi, který nabídl nejnižší cenu s podmínkou, že „…jednotlivé řemeslné práce zadány budou stavbu provádějící firmou zdejším shora jmenovaným uchazečům…“ (uvedeným v kronice měšťanské školy). V tehdejší měně tato částka činila necelé dva mil. Kč.

Na výstavbě se mimo jiných podílely i místní stolařské firmy rodiny Hrabalovy - Josefa a Františka, které vyrobily a dodaly veškerá okna a dveře. Také dnes se firma NÁBYTEK Hrabal Libor podílí na modernizaci vybavení naší školy.

S kopáním základů se začalo 20. února 1925 a v neděli 8. března se konala školní slavnost s položením základního kamene nové měšťanské školy. Díky pracovnímu nasazení a příznivému počasí pokračovala stavba velmi rychle. V březnu byl hotov suterén, v dubnu přízemí, v květnu první a v červnu druhé patro. Dokončovací práce proběhly v září 1925 - tedy po pouhých 7 měsících od začátku stavby. Když uvážíme tehdejší technické vybavení a možnosti, jednalo se o úctyhodný výkon. 60 m dlouhá a 25 m široká budova školy je čelní stranou orientována na jih, proto jsou třídy slunné a světlé.

Slavnostně otevřena a svému účelu předána byla 28. září 1925 za účasti zatímního ředitele Adolfa Paráka a dalších členů pedagogického sboru. První vyučování v nové školní budově se uskutečnilo 19. října 1925.

15. prosince téhož roku proběhla úřední kolaudace hotové nové školní budovy. Postupně se kupovaly potřebné pomůcky. Vybavení jedné třídy lavicemi, tabulí, stupněm, kamny, obrazy, umývadlem, zdravotním plivátkem… stálo 10 000 Kč, vybavení ředitelny 5 300 Kč, sborovny 4 000 Kč. Učebny s okny k severu - kreslírna, dívčí pracovna a tělocvična - se zařizovaly až na jaře 1926. Ve škole nechyběla ani učitelská a žákovská knihovna. Vybavení celé školy stálo 77 000 Kč.

Už v roce 1926 byla vybudována odborná pracovna fyziky se zvyšujícími se lavicemi, aby žáci mohli dobře pozorovat předváděné pokusy. Školní kuchyňka s jídelnou byla doplněna potřebným nádobím, nechyběly ani dílny pro chlapce. Němčická měšťanská škola se po tomto dovybavení stala vzornou a moderní školou.

Ve školním roce 1926-27 začíná úbytek dětí na škole, způsobený menší populací obyvatelstva v letech první světové války. A tak celkový počet žáků na škole v roce 1927/28, který činil 167 dětí, do roku 1929/30 na celkový počet 87 dětí na škole. To byl nejnižší stav žactva v celé historii školy. Mnozí občané Němčic n.H, kteří nepřáli škole, reptali, proč se postavila tak velká a nákladná školní budova, když nemá dostatek žáků. Ovšem krátká budoucnost dala za pravdu projektům, když ve školním roce 1941-42 vyučovalo se na škole 423 žáků.

24. června 1927 dostala škola přípis z Kanceláře prezidenta republiky, že prezident svoluje, aby se pojmenovala „Masarykova měšťanská škola". Část praktické výuky mohla probíhat i na školní zahradě. Ta byla rozdělena na část zelinářskou, květinovou, ovocnářsko-školkařskou, semenářskou, část lesních stromů, léčivých a jedovatých rostlin, ozdobných stromů a keřů. Později byla na zahradě zřízena kopaná studna s bazénkem, vysázeny topoly a ořechy.

Němčickou měšťanskou školu nenavštěvovaly jenom místní děti, ale i žáci ze širokého okolí - z Dobromilic, Dřevnovic, Dřínova, Hradčan, Hrušky, Kojetína, Měrovic, Mořic, Nezamyslic, Pavlovic, Unčic, Srbec, Stříbrnic, Těšic, Tvorovic, Víceměřic, Vitčic a Vrchoslavic. Protože dojíždějící tvořili až 60% žáků, byly pro ně zřízeny dvě herny a čítárna.

V roce 1934 vyslovil zemský školní inspektor úplnou spokojenost s pílí a svědomitostí učitelského sboru a dobrými výsledky ve vyučování. Také okresní školní inspektor pochválil mimoškolní činnost učitelů a působení místní školní rady. Upozornil však na některé nedostatky budovy: chybějící vodovod, ústřední topení, dvojitá okna na chodbách. Vedení školy tyto nedostatky odstraňovalo podle výše přidělených finančních prostředků.

Aby se výuka neustále zlepšovala, dokupovaly se pomůcky do fyziky, přírodopisu a zeměpisu - hvězdářský dalekohled, mapy, obrazy, rozšiřovala se učitelská a žákovská knihovna.

Žáci se zúčastnili nejen různých exkurzí a vycházek do blízkého okolí, ale i výletů, nejčastěji do Brna, Bratislavy, na Helfštýn, na Hostýn, do Moravského krasu. Navštěvovali i tělovýchovná cvičení v Jednotě Orla a v Tělocvičné jednotě Sokol.

Zákonem ze dne 20. prosince 1935 byla uzákoněna povinná docházka do měšťanské školy pro všechny žáky. Pro zdejší měšťanskou školu byl utvořen obvod (tehdy újezd) složený z deseti obcí: Němčice n.H., Hruška, Měrovice n.H., Mořice n.H., Pavlovice u Koj. a osada Unčice, Srbce, Stříbrnice, Tvorovice, Vitčice, Vrchoslavice a osada Dlouhá Ves.

Tento slibný vývoj přerušila okupace a do života školy nepříznivě zasáhla druhá světová válka. Němci viděli největší překážku k porobení českého národa v české škole a českém učiteli. Nastalo období, kdy nacisté všemožně narušovali a ztěžovali vyučování. Pravomoci školy byly neustále oklešťovány. Z obsazeného pohraničí přišli noví učitelé i žáci.

12. prosince 1940 byla ustanovena újezdní školní rada - náklad na provoz školy byl rozvržen na všech 10 obcí v újezdu, dříve nesla celý náklad obec Němčice.

V roce 1941 však byla trojtřídní měšťanská škola přeměněna na čtyřtřídní školu hlavní. Ta se stala výběrovou a dostalo se na ni jen 35% nejlepších žáků školy obecné. Tímto způsobem byla prováděna diskrimanace českých dětí pro získání vyššího vzdělání. Byla to zlá válečná léta a ubíjení českého školství.

Poměry v protektorátu se přiostřovaly. Učilo se převážně německy, knihovny byly zničeny, učebnice upraveny. Konec války se však blížil.V říjnu 1944 zabrali školní budovu maďarští vojáci v počtu 500 mužů. Ta se změnila v kasárna se všemi stinnými stránkami. Pravidelné vyučování skončilo a od ledna, jednou týdně v Orlovně (dnešním sále kina), učitelé zadávali žactvu hlavní školy domácí úlohy.

Po ukončení války ležely všude spousty trosek, roztříštěného skla, nevybuchlé munice a nečistoty. Vnitřní zařízení bylo částečně zničeno nebo poškozeno. První poválečné týdny nebyly jednoduché, ale nadšení, dobrá vůle i mimořádné úsilí překonávaly všechny potíže. V květnu 1945 se musela opravit střecha školy po zásahu minou a zeď u kreslírny poškozená výbuchem granátu. Intenzivní práce na úklidu trvaly 14 dní, během nichž se nečistota vyhazovala vidlemi na dvůr a na vozech odvážela.

25. května 1946 došlo k ustanovení nové újezdní školní rady, která věnovala velkou pozornost zájmům školy. Ta se znovu začala vybavovat pomůckami - byly zakoupeny žíněnky, sítě, míče, 2 šicí stroje, promítací přístroj a vybudováno doskočiště. V roce 1949 byly položeny parkety do tělocvičny, aby se nevířil prach. Zároveň začal znovu fungovat školní rozhlas.

Inspekce zemského i okresního inspektora hodnotila příznivě výsledky dosahované na této škole, proto byla škola vyzvána, aby podala své zkušenosti a názory pro Výzkumný ústav pedagogický v Praze.

V letech 1950 až 1971 nebyla školní kronika na ZDŠ v Němčicích psána. Při inspekci ve školním roce 1975/76 bylo řediteli školy uloženo, aby byla kronika podle dostupných materiálů dopsána. Na tom se podílel celý učitelský sbor. Proto zápisy z těchto let jsou strohé, obsahují jen základní údaje o žácích, učitelích, inspekcích, oslavách apod.

Ve školním roce 1968/69 byl zaveden pětidenní pracovní týden s volnými sobotami. Devátý ročník tehdy končil dříve, žáci dostávali vysvědčení už 13. června l969. Vyučování bylo na delší dobu přerušeno v lednu 1973. Tehdy v Srbcích vypukla slintavka, a proto byla vyhlášena karanténa. Ve škole byli ubytování příslušníci pohotovostního pluku SNB, kteří dbali na dodržování bezpečnostních a zdravotních zásad, aby se tato závažná nemoc nešířila do okolí.

O materiálním zabezpečování školy v 50. a 60. letech se toho z kronik moc nedozvíme. V roce 1966/67 byly položeny parkety ve třídách (dokončeno až v r. 1972/73). Pozemní stavby Olomouc začaly od r. 1975 provádět generální opravu rozvodů vody a odpadů v budově spolu s instalací ústředního topení. Ve školním roce 1977/78 se přistoupilo k zahájení výstavby kotelny a přístavby školy. V následujících letech se postupně zlepšovalo materiální vybavení i prostředí školy.

 

Školní rok 2006/2007

Z rozhodnutí MŠMT začala probíhat výuka cizích jazyků již od 3. ročníku třemi hodinami týdně. Dále byli zavedeny konzultační dny pro rodiče každou první středu v měsíci. Den otevřených dveří se uskutečnil 1. listopadu.

Návštěvě Poslanecké sněmovny předcházela návštěva pana Ing. Miloslava Vlčka, předsedy Poslanecké sněmovny ČR, na naší škole. Uskutečnila se první školní den - 4. září. Dostavoval se nový stravovací pavilon a slavnostní otevření proběhl 8. ledna 2007.

Školní rok 2007/2008

Během prázdnin probíhala kromě pravidelných prací velká investiční akce - Sanace suterénu a okolí školy. Akce byla ukončena na podzim.

V letošním roce se nám podařilo rozšířit nabídku o oblast poradenské služy. Jednou za čtrnáct dní dochází do školy psycholog, který nabízí kkonzultační a poradenskou činnost. Ve druhém pololetí proběhla volby loga škkoly z šesti návrhů.. Uskutečnil se projekt "Hrátky s jarní přírodou." V červnu, přesně 16. června, jedna žákyně naší školy byla vyhodnocena v rámci projektu "Stonožka a veteráni 2. světové války. Na osobní pozvání od ministra obrany Vlasty Parkanové jela na setkání a uvedenou paní ministryní a paní Bělou Jensen, zakladatelkou hnutí Stonožka.

 

 

 

1925 - Budova školy, jíž stavitelé vybrali před 75 lety místo v Tyršově ulici, pamatuje mnoho. Kdysi stála téměř osaměle, jen s několika domy kolem ní. Postupně vyrostla celá ulice, vysazené mladé lípy před budovou se bohatě rozrostly. Zakrývaly školu a prý stínily. Byly vykáceny a na jejich místo další generace vysadila nižší okrasné jasany a na trávník před školou stříbrné smrky k již rostoucím jiným jehličnanům. Za školou dvůr i zahrada několikrát změnily svou podobu.

1969 - V 70. letech bylo v blízkosti postaveno nové sídliště a ulice. Od 1.9.1969 byla zřízena v budově bývalé obecné školy na Komenského náměstí lidová škola umění. Proto představitelé města rozhodli vybudovat k budově bývalé měšťanské školy přístavbu nové školní budovy pro žáky 1. až 4. postupného ročníku a tehdejší základní devítiletou školu soustředit v jedné budově.

1976 - Byla provedena instalace ústředního topení a generální oprava rozvodů vody a odpadů

1977 - S přístavbou základní školy se začalo v roce 1977. Samotná výstavba byla prováděna svépomocí občanů v akci Z a v důsledku nedostatku materiálu se protáhla na sedm let.

1983 - V nové části školní budovy se začalo vyučovat v září 1983.

1985 - Viditelnou akcí na podzim v roce 1985 bylo postavení nové zídky před školou.

1986 až 1988 - Provádění běžných provozních úprav a oprav.

1989 až 1990 - Ve školním roce 1989-1990 byla zahájena výměna oken ve starší části budovy a rekonstrukce školní jídelny a kuchyně. Školní družina se z prostor nynější jídelny v přízemí přestěhovala do budovy bývalých jeslí a tak děti tráví volný čas po vyučování mimo školní budovu. Po psychické stránce je to vhodnější, protože tak nejsou téměř celý den ve škole, ale v prostorách, které více připomínají domov. Je zde kuchyňka, dvě oddělení, šatna a sociální zařízení.

1993 až 1994 - Ve školním roce 1993 – 1994 začaly problémy s dosluhujícími radiátory. Několikrát za rok se musela z ústředního topení vypouštět voda a provádět oprava tekoucích ocelových radiátorů. Proto vedení školy provedlo výběrové řízení na dodavatele, který musel splnit několik kritérií – být seriózní, cenově přijatelný při zaručené kvalitě práce a dodržet termín předání prací do konce července téhož roku. Hodnota díla představovala částku téměř 600 tisíc. Dodavatelem se stala firma Revotop, pan Vlastimil Oral z Hrušky. Jako vícepráce provedl některé dílčí úpravy stávajících rozvodů ústředního topení.

Další tehdejší velkou akcí byla výměna oken, a to dvanácti oken v suterénu, dále na schodištích chodeb a v bývalém bytu školníka. Součástí těchto úprav byla i rekonstrukce žákovské kuchyňky, kde se vyučuje rodinná výchova - vaření, úprava vstupu do školní budovy v přízemí, položení obkladů kolem umývadel ve třídách staré části školy a další drobné úpravy. Hodnota tohoto díla činila přes 300 tisíc korun. Práce provedla firma PSS Přerov, která byla vybrána, protože opět vyhověla podmínkám výběru.

Toho roku jsme rovněž vybudovali malou nářaďovnu pro tělocvičnu. Do tělocvičny nechali zabudovat čtyři stabilní koše pro košíkovou .Jejich hodnota i se zabudováním je větší než 10 tisíc korun.

1994 - O prázdninách roku 1994 malíři bratři Vladimír a Vojtěch Foltýnovi vymalovali na škole všechny třídy a upravené části budovy. Do žákovské kuchyňky byly pořízeny sporáky a skříňky, nově byla vybavena nábytkem sborovna.

Na konci hlavních prázdnin se ještě podařilo zajistit finanční prostředky na plynofikaci kotelny základní školy. Práce na demontáži kotlů byly zahájeny v posledním srpnovém týdnu, pokračovaly v září. Dne 14. října byla plynová kotelna uvedena do provozu. Přesto musel ředitel školy vydat pokyn k mimořádnému volnu žáků 14. a 15. října, protože začátek měsíce byl dosti chladný a teplota ve třídách klesla pod 15 stupňů Celsia.

V tomto kalendářním roce Městský úřad ani při rozsáhlých stavebních úpravách ve městě nezapomínal na školu. Na základě společného vyhodnocení potřeb základní školy uvolnil finanční prostředky do rozpočtu školy a tím umožnil uskutečnit uvedené úpravy.

1995 - Po celé jaro roku 1995 se nám dařilo udržovat poměrně pěkný travnatý porost nově zakoupenou sekačkou až do 19. června. Téhož dne byla po 70. letech zahájena velmi potřebná a dlouho prosazovaná oprava fasády školy. Se stavbou lešení se započalo z jihozápadní strany, kde se nachází i hlavní vstup do budovy, takže poslední dny školního roku všichni žáci vstupovali zadním vchodem v přístavbě školy, který slouží ke vstupu žáků prvního stupně do šaten. V jižní části budovy, tedy v části do Tyršovy ulice, probíhaly práce ve svižném tempu. Denně v červnu i červenci bylo možno vidět od rána až do pozdních odpoledních hodin za velmi teplého počasí, kdy teplota vzduchu vystupovala na třicet a někdy i více stupňů Celsia, množství řemeslníků, zedníků – fasádníků i pomocných pracovních sil při práci. Tak úprava fasády rychle pokročila, že koncem července se začalo se sundáváním lešení až ke druhému vchodu z jižní strany a pokračovalo se s omítáním z jihovýchodní a východní strany budovy. Práce na fasádě z venkovní strany budovy byly ukončeny před začátkem školního roku, takže 4. září, první den nového školního roku, všichni žáci již vstupovali do upravené školy, zářící žlutou barvou jako sluníčko. Celou starší část budovy školy se nepodařilo podle navrženého termínu omítnout do konce prázdnin. Na severní straně, tedy na straně budovy do školní zahrady, práce již tak svižným tempem neprobíhaly. K omítání se přidružila ještě výměna několika oken starších WC. Poslední lešení bylo sundáno v pátek 20. října. Přitom bylo upraveno i stavbou poničené školní hřiště a odklizeny poslední pozůstatky lešení.

Přes léto o prázdninách probíhaly úpravy i uvnitř budovy školy. V druhé etapě, která navázala na první v minulém roce, byly vymalovány všechny chodby ve škole.

V tělocvičně a učebnách nad ní byly položeny nové parkety, z původních dívčích WC ve staré budově byly vybudovány dva kabinety. Chlapecká WC ve starší části budovy prošla generální opravou a v jejich prostorách byly instalovány dvě sprchy. Přestěhováním kabinetů a vybouráním příček jsme znovu získali prostor chodby

v prvním poschodí proti schodišti. Vznikla tak odpočinková část se stolkem a křesly využívaná návštěvami školy.

Poněvadž pro řídící práci ředitele je třeba mít hospodářku co nejblíže, upravili jsme původní třídu vedle sborovny na ředitelnu a kancelář hospodářky.

1996 - Na jaře 1996 byla postupně natřena okna z jižní strany přístavby a v celé budově školy z této světové strany instalovala firma Marstan žaluzie. Jsou velmi potřebné, při ostrém slunci je ve třídě příjemnější prostředí pro žáky i učitele.

Přes všechny nesnáze akce „Tři miliardy pro školství“ naše škola finanční prostředky získala, a to i především díky pochopení představitelů našeho města. Dostali jsme druhou největší dotaci na okrese v celkové hodnotě přes 1,5 milionu korun. Tak se na jaře započalo se stavbou sedlové střechy přístavby budovy. Při pracích na střeše školy během prázdnin několikrát promokly stropy a v nejvyšším patře, nad nímž se budovala střecha, to vypadalo jako v jeskyni. Do podzimu však byla střecha pokryta. Dále během listopadu a prosince probíhaly práce v rychlém tempu uvnitř nádstavby, takže před Vánocemi téhož roku byla provedena kolaudace.

V prosinci 1996 byla rovněž zřízena nová počítačová učebna v místnosti bývalé ředitelny nákladem přes 800 tisíc korun. V době vzniku byla vybavena 14 nejmodernějšími počítači. Žáci učebnu rádi navštěvují a rádi v ní i pracují.

1997 - Po posledních úpravách a úklidu se začalo v nových učebnách anglického jazyka německého jazyka i výtvarné výchovy vyučovat od února 1997. Jsou to třídy velmi pěkné a všem, kteří školu navštíví, se líbí.

Na podzim, před topnou sezónou, byla uvedena do provozu plně automatizovaná kotelna. Jí jsou jinak vytápěny místnosti na sever a jinak místnosti směrované k jihu. Ještě před touto akcí byla provedena úprava kotelny na bezprašné prostředí obložením stěn a zlepšeno prostředí šatny pro uklízečky s úpravou vstupu do kanceláře vedoucí stravovny.

Škola dostala během roku mimořádné finanční prostředky od státu ve výši 300 tisíc Kč na vybavení odborných učeben. Kromě jiného byla část peněz použita na vybavení posilovny.

1998 - Z finančních důvodů jsme v roce 1998 nemohli provádět akce většího rozsahu, ani větší počet úprav, které jsme chtěli provést. Město v tomto roce začalo splácet hloubkovou kanalizaci, takže rozpočet pro základní školu byl značně omezen. Protobyly provedeny jen nutné opravy i úpravy. Vymalovali jsme jen dva kabinety a vstup do budovy s úpravami na chodbách a schodišti.

I když jsme si naplánovali další opravy pro zlepšení prostředí školy, odložili jsme je na dobu, kdy bude finanční situace uspokojivější.

Stejně jako loni, jsme museli šetřit s finančními prostředky města i v dalším kalendářním roce. Z důvodu splátek se obci peněz nedostávalo.

1999 - Na jaře roku 1999, byla zřízena lokální počítačová síť mezi ředitelnou, sborovnou a pracovnou hospodářky. Na vyšší úroveň se tak dostává řízení školy a současně se nabízí všem učitelům možnost dalšího vzdělávání také v oblasti počítačové techniky.

Během hlavních prázdnin se vymalovala podle plánu školní družina v budově bývalých jeslí.

2000 - Šetříme s finančními prostředky a provádíme jen nejnutnější opravy i stanovené revize.

2006 - Slavnostní otevření stravovacího pavilonu

2007 - Sanační práce v suterénu a kolem školy

2008 - Výměna oken a zateplení budovy školy

desatero

Leták pro podporu kurikulární reformy

Vážení rodiče!

V posledních letech se setkáváte v tisku, v rozhlase, v televizi nebo ve škole, na kterou chodí Vaše dítě, s informacemi na téma – změny ve vzdělávání. Většinou se připomíná potřebnost změn a úkol pro školy vytvořit si vlastní „školní vzdělávací program“, který by tyto změny podpořil. Mnohem méně se ale dozvídáte, proč se má něco měnit, o jaké změny má jít a co to přinese Vašim dětem.

Nová podoba vzdělávání vychází z toho, že při rozsahu dnešního poznání a rychlém rozvoji výrobních technologií nevíme přesně, co budou dnešní děti skutečně potřebovat v dospělosti za 20 až 30 let (za poslední desetiletí se obměnilo jen 20 % celkové pracovní síly, ale zároveň i 80 % veškerého technického vybavení potřebného pro rozvoj této pracovní činnosti). Proto se vzdělávání staví na jistém množství vhodně propojených poznatků a velký důraz se klade na dovednosti, které mají nadčasový význam a které umožní rychle se přizpůsobit potřebám dalšího vzdělávání i pozdějšího zaměstnání. K těmto dovednostem patří – umět se učit, být tvořivý a umět řešit problémy, umět účinně komunikovat s lidmi i technikou, umět spolupracovat, respektovat svá práva i práva jiných, být tolerantní k jiným, mít vztah k přírodě i kultuře a chránit je, umět pečovat o své zdraví a bezpečí, poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti.

Protože se nemůžeme všechno naučit, i kdybychom chtěli, klade se velký důraz na výběr učiva, na to, co je podstatné a co se v dalším životě skutečně využije. Velmi důležité je, aby do budoucna školy motivovaly a v učení podporovaly každého žáka, aby připravovaly výuku zajímavou a dostupnou pro všechny, aby děti chodily do školy rády a chtěly se učit. K tomu můžete ve spolupráci se školou výrazně přispět i vy.

S tím velmi úzce souvisejí i metody práce, které zajišťují co největší trvalost poznání. Dnes je nepochybně prokázáno, že člověk si nejvíce zapamatuje (osvojí si) to, co sám vyvodil, prakticky vyzkoušel, o čem diskutoval, co jiným vysvětloval. Proto se zařazují způsoby výuky, které nejsou pouhým předáváním hotových poznatků, ale vycházejí z aktivní práce žáků ve skupinách a z propojení poznání různých předmětů (oborů) – NAVÍC TENTO ZPŮSOB VÝUKY DĚTI BAVÍ !

Další změny vycházejí ze skutečnosti, že se všichni žáci nemohou naučit totéž a ve stejném rozsahu. Je nesmyslné chtít stejné výsledky od všech žáků, ale je velmi potřebné usilovat o to, aby každý dosáhl svého osobního maxima. Proto se klade důraz na individuální přístup – ve výuce i v hodnocení.

S hodnocením pak souvisí další základní změna. Pokud chceme žáky motivovat, nemůžeme stavět na zdůrazňování jejich chyb a nedostatků. Hodnocení musí být příznivé, musí především postihovat klady žákovy práce, musí jej vést k dalšímu učení a výkonům a ne jej od učení odrazovat. Proto se prosazuje slovní hodnocení, které je cílenější a objektivnější než známka, proto by se žáci měli učit i vlastnímu hodnocení a hodnocení jiných podle daných kritérií, proto by se měli více porovnávat sami se sebou (se svým předchozím výsledkem) než s jinými žáky.

Výraznou změnu by mělo zaznamenat i prostředí, v němž se žáci učí. Dnes se hovoří o tzv. bezpečném prostředí. Myslí se tím prostředí, kde není žák stresován, kde se cítí dobře, kde se nebojí projevit a říci svůj názor, kam se rád vrací.

Nová koncepce vzdělávání dává učitelům škol větší pravomoci, ale požaduje i větší odpovědnost při přípravě výuky. Školy si na základě státem schváleného „rámcového vzdělávacího programu“ vytvářejí svůj vlastní „školní vzdělávací program“. Ten vychází z povinných dovednostních výstupů, k nimž musí školy se žáky směřovat. Učitelé pak stanovují nejvhodnější učivo i metody a cíleněji reagují na potřeby konkrétních dětí, na podmínky škol, na zájmy žáků i požadavky jejich rodičů. Podobným způsobem učilo mnoho učitelů již dříve, cílem je, aby se takový styl práce stal běžný v týmech učitelů všech škol.

Všechny naznačené změny by měly vést především k tomu, že se žáci budou učit rádi, že získají dovednosti i způsoby jednání, které budou mít smysl a které bez problému uplatní v dalším životě a v zaměstnání doma i kdekoli v zahraničí. Změny by měly navodit i takové vztahy ve školách, jejichž odrazem budou samostatní, sebevědomí a aktivní lidé, kteří budou zároveň dostatečně odpovědní vůči sobě i svému okolí. Lidé, kteří budou umět prožít svůj život plodně právě s využitím dovedností, které ve škole získali.

Zajímejte se o změny, které připravuje „vaše“ škola, a pomáhejte je prosadit – JE TO V ZÁJMU VAŠICH DĚTÍ !

 

Motivační dopis Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy